Vojtěch, Prymula, Blatný, Arenberger, Vojtěch. Už nám dochází, k čemu potřebujeme politické strany?
Komentář Jana Moláčka: Odchod čtvrtého ministra zdravotnictví této vlády a nástup pátého, který byl současně i prvním, je jen potvrzením toho, co dávno víme. Že existuje nějaké „hnutí“ ANO, které by mohlo nahradit a fungovat lépe než tradiční politické strany, bylo od začátku jen iluzí.
Ministr zdravotnictví Petr Arenberger dle očekávání skončil, exministr Adam Vojtěch naopak proti veškerému očekávání zřejmě nastupuje na jeho – a svoje někdejší – místo. Pokud obraz neschopnosti a zoufalství, který skýtá Babišova vláda, potřeboval k dokonalosti poslední tah štětcem, pak ho premiér s talentem hodným velkého mistra právě udělal.
Arenbergerova mise v čele resortu byla krátká, ale vcelku pestrá. Bývalý (a zřejmě budoucí) ředitel Vinohradské nemocnice se jí chopil s očividným přesvědčením, že stačí být na Twitteru a ostatní půjde samo.
Jenže nešlo. Především se hned zpočátku stal nesplnitelným hlavní úkol, kvůli němuž Arenberger dostal šanci doplnit si do životopisu ministerskou funkci. Tedy potěšit prezidenta Zemana a dostat do země jakýmkoliv způsobem jakékoliv množství neschválené vakcíny Sputnik. Deset dní po jeho nástupu do úřadu vypukla kauza Vrbětice a o Sputniku se raději přestalo mluvit.
Nadšení nevyvolala ani bezelstnost, s níž novopečený ministr ihned po svém jmenování v televizi přiznal, že rozhodl o prodloužení zákazu shromažďování v rozporu se zákonem, ale že „je to už úplně jedno“, protože lidé budou muset jeho rozhodnutí „respektovat, dokud ho nezruší soud“.
Pak už to jelo ráz na ráz – každých pár dnů vyplavala nějaká kauza, o níž
